STRUČNÉ DĚJINY PÍSKU

Středověký Písek

První písemná zmínka o Písku

Poprvé je Písek zmiňován v písemných záznamech v roce 1243 v listině krále Václava I. Osídlení zdejší oblasti je však mnohem starší, lidé se zde objevili prokazatelně již v paleolitu (starší doba kamenná). Vznik prvních osad v Písecké kotlině je pak spojen s počátky rýžování zlata z říčních sedimentů Otavy. Prvními lidmi, kteří pilně a systematicky prosívali její písek, byli Keltové. O jejich přítomnosti svědčí mimo jiné nálezy několika mohyl s mnoha vzácnými předměty ze zlata a stříbra poblíž Putimi. Slovanské kmeny pak přišly do této oblasti někdy kolem 5. či 6. století našeho letopočtu.

Písek a Přemyslovci

První skutečná osada existovala na levém břehu řeky v místě dnešního Václavského Předměstí již v 12. století. O jejím „rýžovnickém“ zaměření svědčil již její název „Na Písku“. Je však třeba zmínit, že v druhé polovině 13. a začátkem 14. století se zde zlato prokazatelně dobývalo ze země i hlubinnou těžbou a Písek byl v té době střediskem hornického revíru. Osada se postupně proměnila v trhovou ves, která měla i vlastní kostel, zasvěcený sv. Václavu. Král Václav I. (1205-1253) pak započal v místě nedaleko osady se stavbou hradu, jehož účelem byla ochrana otavských rýžovišť a obchodníků procházejících po trase Zlaté stezky. Ta překračovala Otavu právě v těchto místech. Současně s hradem Václav I. založil a začal budovat i město. Název mu dal nejspíše říční sediment, jenž sehrál v historii města zásadní význam - zlatonosný písek. Václav I. město Písek založil, ale o jeho výstavbu a rozvoj se zasloužil až jeho syn Přemysl Otakar II. (1233-1278), který z Písku vytvořil královské opevněné město. Současně, snad v průběhu pouhých dvou desetiletí, nechal vybudovat mj. kamenný most přes Otavu, dominikánský klášter, farní kostel, a dostavěl královský hrad. Přemysl Otakar II., nazývaný pro svou moc a bohatství jako „král železný a zlatý“, zde také čas od času přebýval. Právě za jeho vlády se Písek stal jedním z nejdůležitějších měst českého království a jeho význam a rozkvět dosáhly své historicky nejvyšší úrovně.

Písek za vlády Lucemburků

Ve 14. století Písek díky rýžování a těžbě zlata a své výhodné poloze na trase Zlaté stezky i nadále prosperoval a bohatl. O jeho významu svědčí fakt, že mu král Jan Lucemburský (1296-1346) udělil několik důležitých výsad: právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, právo mílové (do vzdálenosti jedné míle se v blízkosti města nesměli usazovat žádní obchodníci a řemeslníci) a právo solného a obilného skladu. Mimochodem, tato privilegia se svým rozsahem dala srovnat s výsadami Starého Města pražského. Janův syn, král a císař Karel IV. (1316-1378), pak znovu potvrdil Písek, resp. Nový Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Stejně jako císař, i jeho syn král Václav IV. (1361- 1419) Písek často navštěvoval. Zároveň se však stal i posledním panovníkem pobývajícím na píseckém hradě.

Písek v době husitství

Významnou etapou v dějinách města Písek je doba husitství. Už před vypuknutím husitských bouří se Písek přiklonil ke kalichu, tedy k reformnímu náboženskému hnutí vycházejícímu z učení mistra Jana Husa. Necelých 10 km jihozápadně od Písku, poblíž obce Sudoměř, se již v březnu roku 1420 odehrála první z řady vítězných bitev pod velením Jana Žižky z Trocnova.

V bitvě u Sudoměře v březnu 1420 se nepočetný oddíl husitů (něco přes 400 osob) ubránil pětinásobné přesile královských vojáků. Již tehdy prokázal Jan Žižka své schopnosti geniálního vojevůdce. Jeho družina se pomocí vozové hradby opevnila na hrázi mezi dvěma rybníky, čímž nepřítel zcela ztratil výhodu početní převahy. A když se pokusil zaútočit ze strany po dně vypuštěného rybníka, vojáci v těžkém brnění se v hlubokém bahně pohybovali velmi těžko, takže je husité lehce pobili. Podle pověstí prý tehdy husitské ženy rozprostřely na dno rybníka kusy plátna, jež těžkooděncům ztěžovaly pohyb a ti se i proto stali snadnou kořistí husitů.

Podobně jako v Táboře (a dokonce snad o něco dříve) umístili Písečtí na náměstí veliké dřevěné kádě, do nichž vkládali všechen svůj osobní majetek ve prospěch „společné věci“. Písek se stal jedním z center husitského hnutí a zůstal Husovým ideálům věrný po několik desítek let – až do roku 1452 fungoval jako samosprávná městská husitská republika.