zataženo
ÚT 23.1.
0/4°
oblačno
ST 24.1.
0/7°
zataženo
ČT 25.1.
2/5°

STRUČNÉ DĚJINY PÍSKU

Novověké proměny města Písek

Písek v dobách habsburské monarchie

Poté, co utichly husitské války, přichází druhá vlna prosperity a rozkvětu v dějinách Písku. Příjmy městské pokladny byly tak veliké, že se Písek stal na počátku 16. století jedním z nejbohatších měst v Čechách. Mohl si v roce 1509 dokonce dovolit odkoupit nevyužívaný královský hrad i celé královské panství. Do něj spadaly i Písecké hory, díky čemuž se v majetku města ocitlo nejrozsáhlejší zalesněné území, jaké v té době některé město v Čechách vlastnilo. Období rozkvětu přerušil roku 1532 veliký požár, podle některých zpráv úmyslně založený, který zničil velkou část města. Další neblahou událostí se stala účast města v neúspěšném povstání proti císaři Ferdinandovi I. Habsburskému (1546 - 1547). Následně byl v Písku (stejně jako v ostatních královských městech) zaveden úřad královského rychtáře, který hájil zájmy panovníka a dohlížel na rozhodování městské rady. Tím Písek de facto ztratil možnost svobodně rozhodovat o svých zásadních záležitostech.

Od počátku 17. století se na Písek a jeho obyvatele snášela jedna rána za druhou. V roce 1618 po tzv. druhé pražské defenestraci a po vypuknutí stavovského povstání se Písečtí přidali na stranu českých pánů. Za to však brzy přišel krutý trest. Již v následujícím roce byl Písek císařským vojskem vypálen a do roku 1620 pak byl Habsburky dobyt a vypleněn ještě dvakrát. Poslední nájezd císařského vojska se městu stal málem osudným, neboť byla vyvražděna většina obyvatel a vypáleny téměř všechny domy. Roku 1623 se zástavním majitelem Písku a panství stal císařský generál Martin de Huerta, známý svou krutostí k poddaným. Měl za úkol obrátit Písecké na katolickou víru, a to „za pomoci všech prostředků“. První polovina 17. století patřila jednoznačně k nejtemnějším obdobím v dějinách města.

Začátek následujícího 18. století se odehrál ve znamení morové epidemie, která decimovala okolí, městu se však zázračně vyhnula. Jako projev díku za uchránění Písku před nákazou vzniklo v roce 1715 na tehdejším Malém náměstí mariánské sousoší.

V závěru roku 1741 hrozilo městu znovu ostřelování a rabování, neboť se schylovalo k válečnému střetu rakouského vojska s francouzskou posádkou, která si za svůj opěrný bod zvolila Písek. K bitvě naštěstí nakonec nedošlo a město tak bylo další rány ušetřeno.

Na konci 18. a v následujícím 19. století se město a zejména život v něm začínají zásadně proměňovat. V duchu národního obrození jsou zakládány četné kulturní spolky a instituce (v r. 1868 tělocvičná jednota Sokol, r. 1884 muzeum) a především vzniká cela řada nových škol: gymnázium (1778), česká reálka (1860), první česká vyšší dívčí škola (1860), škola rolnická (1870) a škola lesnická (1885). Právě tehdy se Písku začíná říkat „jihočeské Athény“.

František Křižík (1847-1941), foto: Městský úřad PísekV druhé polovině 19. století zasáhla i poklidný Písek průmyslová revoluce. K nejvýznamnějším nově založeným podnikům patřily papírny, továrna na tabákové výrobky a textilní závody na výrobu barevných punčoch a fezů. Důležitým momentem a impulsem pro rozvoj podnikání ve městě bylo spojení Písku železnicí s Prahou roku 1875. V roce 1887 si Písek připsal jedno zajímavé prvenství, když se stal (díky Františku Křižíkovi) vůbec prvním českým městem s trvale instalovaným elektrickým veřejným osvětlením.

Písek v první polovině 20. století

Kuriózní událostí na konci 1. světové války v roce 1918 se stalo v Písku vyhlášení samostatného Československa. K tomu ve městě došlo již 14. října, tedy o dva týdny dříve, než svobodný stát skutečně vznikl. Na definitivní pád rakousko- -uherské monarchie si tak i Písečtí museli ještě čtrnáct dnů počkat (viz dále). V relativně poklidném období po skončení 1. světové války se život v Písku navrátil k tradici příjemného letoviska, vlídného zejména ke studentům a penzistům.

Osvobození Písku americkou armádou 6. května 1946, foto: www.buddies-pisek.wbs.czBohužel jen na pouhá dvě desetiletí. Nacistická okupace zcela převrátila život ve městě a obyvatelům Písku, stejně jako ostatních českých měst, přinesla útrapy a strach, a mnohým vzala život či jejich blízké. Tolik očekávanou svobodu a úlevu přinesla Píseckým 6. května 1945 americká armáda.

Nejdéle v Evropě trvala II. světová v Čimelicích, obci s cca tisíci obyvateli ležící 20 km severovýchodně od Písku. Obec byla ještě 9. května 1945 obsazena osmdesátitisícovou německou armádou, prchající z Prahy a odmítající se vzdát oddílu Američanů. Teprve 12. května, den poté, co do Čimelic dorazila i Rudá armáda, podepsal německý generál Pückler kapitulaci. Hned nato se zastřelil on i jeho pobočník a tlumočnice.

Písek v letech poválečných

Písek - Ničivá povodeň v srpnu roku 2002, foto: Městský úřad PísekPoválečné období probíhalo ve znamení rozvoje především okrajových částí Písku – budují se nová sídliště a vznikají nové továrny. Naštěstí ani největší z nich, textilka Jitex a továrna na obráběcí stroje Kovosvit nepatřily k těžkému průmyslu, takže Písek i nadále zůstal oázou klidu na březích (kdysi) zlatonosné Otavy. Tento poklid byl roku 2002 nakrátko vystřídán katastrofální povodní, která Písek málem připravila o nejvzácnější památku, Kamenný most. Velké dílo našich předků však nápor živlu vydrželo. Stejně jako Písek odolal všem ranám osudu ve své pohnuté, ale bohaté a slavné historii.