STRUČNÉ DĚJINY PÍSKU
Novověké proměny města Písek
Písek v dobách habsburské monarchie
Poté, co utichly husitské války, přichází druhá vlna prosperity a rozkvětu v dějinách Písku. Příjmy městské pokladny byly tak veliké, že se Písek stal na počátku 16. století jedním z nejbohatších měst v Čechách. Mohl si v roce 1509 dokonce dovolit odkoupit nevyužívaný královský hrad i celé královské panství. Do něj spadaly i Písecké hory, díky čemuž se v majetku města ocitlo nejrozsáhlejší zalesněné území, jaké v té době některé město v Čechách vlastnilo. Období rozkvětu přerušil roku 1532 veliký požár, podle některých zpráv úmyslně založený, který zničil velkou část města. Další neblahou událostí se stala účast města v neúspěšném povstání proti císaři Ferdinandovi I. Habsburskému (1546 - 1547). Následně byl v Písku (stejně jako v ostatních královských městech) zaveden úřad královského rychtáře, který hájil zájmy panovníka a dohlížel na rozhodování městské rady. Tím Písek de facto ztratil možnost svobodně rozhodovat o svých zásadních záležitostech.
Od počátku 17. století se na Písek a jeho obyvatele snášela jedna rána za druhou. V roce 1618 po tzv. druhé pražské defenestraci a po vypuknutí stavovského povstání se Písečtí přidali na stranu českých pánů. Za to však brzy přišel krutý trest. Již v následujícím roce byl Písek císařským vojskem vypálen a do roku 1620 pak byl Habsburky dobyt a vypleněn ještě dvakrát. Poslední nájezd císařského vojska se městu stal málem osudným, neboť byla vyvražděna většina obyvatel a vypáleny téměř všechny domy. Roku 1623 se zástavním majitelem Písku a panství stal císařský generál Martin de Huerta, známý svou krutostí k poddaným. Měl za úkol obrátit Písecké na katolickou víru, a to „za pomoci všech prostředků“. První polovina 17. století patřila jednoznačně k nejtemnějším obdobím v dějinách města.
Začátek následujícího 18. století se odehrál ve znamení morové epidemie, která decimovala okolí, městu se však zázračně vyhnula. Jako projev díku za uchránění Písku před nákazou vzniklo v roce 1715 na tehdejším Malém náměstí mariánské sousoší.
V závěru roku 1741 hrozilo městu znovu ostřelování a rabování, neboť se schylovalo k válečnému střetu rakouského vojska s francouzskou posádkou, která si za svůj opěrný bod zvolila Písek. K bitvě naštěstí nakonec nedošlo a město tak bylo další rány ušetřeno.
Na konci 18. a v následujícím 19. století se město a zejména život v něm začínají zásadně proměňovat. V duchu národního obrození jsou zakládány četné kulturní spolky a instituce (v r. 1868 tělocvičná jednota Sokol, r. 1884 muzeum) a především vzniká cela řada nových škol: gymnázium (1778), česká reálka (1860), první česká vyšší dívčí škola (1860), škola rolnická (1870) a škola lesnická (1885). Právě tehdy se Písku začíná říkat „jihočeské Athény“.
V druhé polovině 19. století zasáhla i poklidný
Písek průmyslová revoluce. K nejvýznamnějším
nově založeným podnikům
patřily papírny, továrna na tabákové
výrobky a textilní závody na výrobu
barevných punčoch a fezů. Důležitým momentem
a impulsem pro rozvoj podnikání
ve městě bylo spojení Písku železnicí s Prahou
roku 1875. V roce 1887 si Písek připsal
jedno zajímavé prvenství, když se stal (díky
Františku Křižíkovi) vůbec prvním českým
městem s trvale instalovaným elektrickým
veřejným osvětlením.
Písek v první polovině 20. století
Kuriózní událostí na konci 1. světové války v roce 1918 se stalo v Písku vyhlášení samostatného Československa. K tomu ve městě došlo již 14. října, tedy o dva týdny dříve, než svobodný stát skutečně vznikl. Na definitivní pád rakousko- -uherské monarchie si tak i Písečtí museli ještě čtrnáct dnů počkat (viz dále). V relativně poklidném období po skončení 1. světové války se život v Písku navrátil k tradici příjemného letoviska, vlídného zejména ke studentům a penzistům.
Bohužel
jen na pouhá dvě desetiletí. Nacistická
okupace zcela převrátila život ve
městě a obyvatelům Písku, stejně jako
ostatních českých měst, přinesla útrapy
a strach, a mnohým vzala život či jejich
blízké. Tolik očekávanou svobodu a úlevu
přinesla Píseckým 6. května 1945 americká
armáda.
Nejdéle v Evropě trvala II. světová v Čimelicích, obci s cca tisíci obyvateli ležící 20 km severovýchodně od Písku. Obec byla ještě 9. května 1945 obsazena osmdesátitisícovou německou armádou, prchající z Prahy a odmítající se vzdát oddílu Američanů. Teprve 12. května, den poté, co do Čimelic dorazila i Rudá armáda, podepsal německý generál Pückler kapitulaci. Hned nato se zastřelil on i jeho pobočník a tlumočnice.
Písek v letech poválečných
Poválečné období probíhalo ve znamení
rozvoje především okrajových částí
Písku – budují se nová sídliště a vznikají
nové továrny. Naštěstí ani největší
z nich, textilka Jitex a továrna na obráběcí
stroje Kovosvit nepatřily k těžkému průmyslu,
takže Písek i nadále zůstal oázou
klidu na březích (kdysi) zlatonosné Otavy.
Tento poklid byl roku 2002 nakrátko
vystřídán katastrofální povodní, která
Písek málem připravila o nejvzácnější památku,
Kamenný most. Velké dílo našich
předků však nápor živlu vydrželo. Stejně
jako Písek odolal všem ranám osudu ve
své pohnuté, ale bohaté a slavné historii.
IČ: 75152533, zapsané u KS v Č: Budějovicích, spis. zn. L 6355/KSCB | korespondenční adresa: Chvalšinská 242, 381 01 Český Krumlov
Weather forecast from Yr, delivered by the Norwegian Meteorological Institute and the NRK